příběhy klientů

Zde si můžete zhlédnout či přečíst příběhy klientů Chráněného bydlení Johannes ve Valašském Meziříčí.

  • Příběh pana Mirka

 

Příběhy dalších klientů:

  • Nemluvím, mám rád vlaky. Pracovníci z chráněného bydlení to pochopili, protože vlaky často maluji a dívám se na ně v knihách. Občas mě vezmou na nádraží, jen tak sedíme a  díváme se na vlaky, čas od času mě doprovodí a jedeme se vlakem projet, třeba jen do Rožnova a zpátky, ale mě se to líbí, mám z toho zážitek. Když jsem byl v domově neměl jsem moc možností jet vlakem.

 

  • Vždycky jsem chtěl pracovat. V ústavu jsem mohl pomáhat jen v kuchyni anebo na zahradě. Když jsem se přestěhoval do chráněného bydlení, chvíli mi trvalo, než jsem si našel práci. Nakonec mi pracovnice pomohly najít zaměstnání. Už rok pracuji v kuchyni v domově pro seniory. Umývám nádobí nebo škrábu brambory, dělám to, co je potřeba. Do práce už chodím sám, pracuji čtyři hodiny denně a za to dostávám plat. Jsem velice spokojený, zvykl jsem si tam a oni na mě.

 

  • Když jsem se přestěhoval do chráněného bydlení, než jsem si zvykl, nevěděl jsem, co mám dopoledne dělat. Začal jsem chodit do sociální rehabilitace a do sociálně terapeutických dílen. Pak se mi naskytla možnost udělat si rekvalifikační kurz zahradníka. Po skončení kurzu mi nabídli práci na čtyři hodiny denně. Začal jsem chodit do práce na Vsetín, pracuji jako pomocný zahradník. Vidím, že mít práci, někam chodit, mi dává obrovský smysl.

 

  • Nikdy jsem nepatřil do ústavu, jen jsem v mládí neměl kde bydlet, tak mě tam umístili. Když jsem se přestěhoval do chráněného bydlení, věděl jsem, že je to krok v před, že si budu moct najít vlastní bydlení. Po dvou letech se mi to konečně podařilo. Mám pronajatou garsonku, chodím do práce, občas za mnou dochází pracovnice na kontrolu, ale už bydlím sám, to jsem si vždycky přál!

Chci podpořit rekonstrukci chráněného bydlení